"Dej si pauzu" :)
Přišla bez pozvání. Nečekaně. A už nechtěla odejít.
Donutila mne zastavit se ve svém životě, prozkoumat přicházející myšlenky, týkající se práce a přiznat si přehlížené pocity posledních týdnů.
Fyzická únava, náhle vytracené pocity radosti po úspěšných terapiích a vyčerpanost po nepříjemném psychoútoku, jaksi převážily.
A tak to nemá být.....Aby člověk mohl radostně pomáhat ostatním, musí tu radost z pomáhání v sobě mít :)
Pozastavuji proto svoji psychoterapeutickou činnost.....aby byl prostor pro to přicházející Nové v našem životě, je třeba ukončit to nenaplňující Staré:)
Dávám prostor a těším se.....Nové :) :)
P.S. Večer jsme dočetli se synem Sirínka na cestách od Zdeňky Jordánové. A předposlední stránka mi sedne k dnešku :)
Je tu:
"Maminko", vyhrkl Sirínek nakonec, "neřekla jsi mi", a chvíli se odmlčel....
Podíval se mamince do očí. "Že vlastně nemohu nikomu opravdu pomoci". I maminka měla lesklé slzičky ve svých jasných očích. A možná, že i táta. Asi také byli kdysi na cestách, domyslil si Sirínek. Maminka pohladila Sirínka po vlasech a krásně se podívala.
"Ne, neřekla Sirínku.....víš, na to si totiž musí každý přijít sám."
Maminka se ještě zamyslela: "Nemůžeme nic udělat za druhé.....Ani ty nemůžeš, Sirínku. Nejdůležitější je tvůj život. Pro tebe, ale i pro druhé. Jedině pak může tvoje láska zářit celým vesmírem. Nejvíce jsi pro ně udělal tím, že jsi naplnil svoji touhu. Z toho mají ostatní vážně nejvíce....Změní se pak mnoho věcí, Sirínku. Vždy, když třeba i jeden člověk něco pochopí, jeho myšlenka se šíří dál. A všichni ostatní, mají k ní pak blíž." Sirínkovi bylo ted opravdu pěkně.
A pak si povídali a Sirínek vyprávěl, jak chtěl pomáhat a zapomněl při tom na sebe. A také o tom, jak vlastně pomáhat nebylo komu, neb ti, kterým chtěl pomoci, a nejvíce to potřebovali, tak o to nestáli. Byl večer a Sirínek šel spát ke svému zpívajícímu keři......."
Žádné komentáře:
Okomentovat