„Celou minulou zimu byly obě moje
děti nemocné, neustále se jim vracely kašle, rýmy, zahlenění, jezdili jsme
píchat ouška. Už jsem byla na pokraji sil…uzdravilo se jedno dítě, onemocnělo
druhé- tudíž jsem s nimi byla neustále zavřená doma a nechtěla si připustit, jak
moc mne to drtí...
Jednoho dne jsem se celá
nešťastná svěřila Petře. A Peťka to riskla….vyložila mi celou situaci, jak ji
vidí ona. Proč jsou mé děti stále nemocné a hlavně to, že musím začít u Sebe. Upřímně řečeno – tohle jsem si nechtěla připustit:
že bych JÁ mohla na své děti přenášet všechny tyto věci. Ale čím více jsem nad
tím přemýšlela, tím více to všechno do sebe zapadalo…..moje pocity
nespokojenosti, skrytého hněvu, konfliktní vztahy v rodině, kdy jsem
nedokázala říci, co mě trápí, co mě dusí a tím jsem "dusila" děti.
Následoval ohromně úlevný pláč,
kdy jsem to ze sebe všechno vypustila, povolila ta lavina, která byla tak
dlouho zadržovaná….. Promluvila jsem si o všem s manželem. Že už nezvládám
být s dětmi pořád zavřená doma. Že potřebuju mít i svůj čas jen pro sebe. Že
nejsem tak dokonalá, za jakou se vydávám. Popovídala jsem si o tom všem s Peťkou,
vypustila to ze sebe, poděkovala dětem za tuto zkušenost a že mi pomohly
otevřít oči, oprostila děti od jejich povinnosti mi dané věci dál ukazovat……
A světe div se - ono to skutečně
fungovalo…… :)
Dětem
se ulevilo, kašel byl už jen mírný a i horečka byla ta tam. A postupem času, kdy jsem si řešila své
konfliktní vztahy s okolím, se jejich zdravotní stav stabilizoval a od
jara az teď do podzimu byly děti zdravé. Jen vyjímečně se objevila nějaká
epizodka. Ale tím, jak už jsem od Peťky věděla PROČ se dané věci dějí, jsem jim
uměla rychle pomoci….. díky tomu, že jsem pomohla sobě. :)
Jsem za toto neskutečně vděčná…..konečně
se mi otevřely oči a svět teď vidím
jinak, ohromně mne to posunulo ve vnímání svého okolí. Snažím se vyhýbat
konfliktům, neposuzovat druhé, říkat věci, které mne trápí, nahlas a nic už tak
v sobě nedusit. A má to na mne i na děti opravdu blahodárný vliv. O moc se
zlepšily i naše vztahy, kdy jsem se na Honzíka zlobila, ze je ošklivý na
Terezku, že je vzteklý a zlý. Pochopila jsem, že je to jen jeho obranný systém….
Pomóc, mami, já tě taky potřebuji. Nekřič na me a měj mne jen ráda…… Lenka“
Ano, je to i o Vaší seberealizaci a sebelásce, milé maminky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat