"Trochu ti povolím ten pás" slyším její maminku. A mnou náhle projede vlna poznání. Ale jak dát rychle mamince najevo, čeho se to týká, když vedle mne sedí Sáry tatínek a já tuším, že vyslovením nahlas danou situaci malé ještě zhorším? Beru do ruky mobil a vyťukávám sms.
"Hmm" reaguje maminka a já mám za to, že pochopila a danou situaci zpracuje.
"Mami, asi budu zvracet..." skoro nedodá malá Sára a mě je jasné, že se tak nestalo. Zastavujeme, aby se bledá dívenka mohla převléci a trochu projít. A já mám příležitost probrat to s mámou, protože vnímám, že situace byla pochopena, ale nebyla dostatečně zpracována, jelikož to šlo ze Sáry ven....
Děti jsou velmi vnímavé, rezonančním přenosem z nás načítají naše pocity a jasně vnímají, když něco vyslovíme, ale v hlavě máme opačnou rozporuplnou myšlenku. Nebo cítí, když jsou rodiče smutní, něco si řeší, ale před dětmi se usmívají a hrají pohodu, i když uvnitř je jim těžko.......
Tady vyslovil tatínek větu: "Příště pojedeme opět do stejného penzionu." A maminka řekla: "Ano."
Což by bylo v pořádku, kdyby jí v myšlenkách neproběhlo: "To určitě, bude to podle mne a jinak, ale tady to říkat nebudu".
Sára reagovala na rozpor, který z maminky vnímala....proč neříká pravdu? Děti, naši učitelé, nám okamžitě zrcadlí, s čím jsme v rozporu a co si máme pořešit. V tomhle případě nemít strach vyjádřit svou pravdu, i když očekáváme konflikt.
Jakmile si to maminka uvědomila, zpracovala, přenesla to z negací do pozitivna jako zkušenost, která jí ukázala, na čem na sobě má dál pracovat :) osvobodila dítě od povinnosti jí to ukazovat, zdravotní indispozice odešla a již usměvavá Sára usedá do auta, těšíc se domů..... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat