čtvrtek 8. září 2016

Konzultace

Krásný začátek nového školního roku,

od září obnovuji psychologické konzultace :)

těším se na Vás

Petra

úterý 16. února 2016

Pauzička :)

Se začátkem nového roku ke mne přišla první vtíravá myšlenka.
"Dej si pauzu" :)
Přišla bez pozvání. Nečekaně. A už nechtěla odejít.
Donutila mne zastavit se ve svém životě, prozkoumat přicházející myšlenky, týkající se práce a přiznat si přehlížené pocity posledních týdnů.
Fyzická únava, náhle vytracené pocity radosti po úspěšných terapiích a vyčerpanost po nepříjemném psychoútoku, jaksi převážily.
A tak to nemá být.....Aby člověk mohl radostně pomáhat ostatním, musí tu radost z pomáhání v sobě mít :)
Pozastavuji proto svoji psychoterapeutickou činnost.....aby byl prostor pro to přicházející Nové v našem životě, je třeba ukončit to nenaplňující Staré:)
Dávám prostor a těším se.....Nové :) :)

P.S. Večer jsme dočetli se synem Sirínka na cestách od Zdeňky Jordánové. A předposlední stránka mi sedne k dnešku :)
Je tu:
 "Maminko", vyhrkl Sirínek nakonec, "neřekla jsi mi", a chvíli se odmlčel....
Podíval se mamince do očí. "Že vlastně nemohu nikomu opravdu pomoci". I maminka měla lesklé slzičky ve svých jasných očích. A možná, že i táta. Asi také byli kdysi na cestách, domyslil si Sirínek. Maminka pohladila Sirínka po vlasech a krásně se podívala.
"Ne, neřekla Sirínku.....víš, na to si totiž musí každý přijít sám." 

Maminka se ještě zamyslela: "Nemůžeme nic udělat za druhé.....Ani ty nemůžeš, Sirínku. Nejdůležitější je tvůj život. Pro tebe, ale i pro druhé. Jedině pak může tvoje láska zářit celým vesmírem. Nejvíce jsi pro ně udělal tím, že jsi naplnil svoji touhu. Z toho mají ostatní vážně nejvíce....Změní se pak mnoho věcí, Sirínku. Vždy, když třeba i jeden člověk něco pochopí, jeho myšlenka se šíří dál. A všichni ostatní, mají k ní pak blíž." Sirínkovi bylo ted opravdu pěkně. 
A pak si povídali a Sirínek vyprávěl, jak chtěl pomáhat a zapomněl při tom na sebe. A také o tom, jak vlastně pomáhat nebylo komu, neb ti, kterým chtěl pomoci, a nejvíce to potřebovali, tak o to nestáli. Byl večer a Sirínek šel spát ke svému zpívajícímu keři......."

čtvrtek 19. listopadu 2015

Mandaly pro radost

Včera mi syn donesl ručně psanou objednávku od dětí :)

Nakazil celou družinu pozitivní energií a radostí ze svého vybarvování mandal. On si je pak i lepí na zeď u postele, že se mu lépe spí. :)
 
Tak jsem sdílela radost s ním, tiskli jsme mandaly a mne bavilo, jak intuitivně přiřazoval ke každé mandale jmenovku, pro koho tahle má být, kdo ji potřebuje, komu udělá radost....

Prožívejte radostné chvíle se svými dětmi prostě "jen tak" a TEĎ  :) :)

neděle 19. července 2015

Harmonizace prostoru domova



Je letní podvečer, vzduch voní rozkvetlou lípou. Sedím na zápraží domu, venkovního prostoru mého domova. Přišla jsem se nadechnout svěžího vzduchu, pokochat se pohledem na zeleň stromů v dálce i bylinek pod nohama a doplnit tak energii z přírody. Každý máme své oblíbené místo. Pohovku v domě, strom v zahradě, vonící louku… tam usedáme „vypnout“ nebo dobít energii, když je to třeba.

Někdy se nám může přihodit, že se ve vlastním domě náhle necítíme dobře. Při vstupu do něj nám mizí energie, tvůrčí síla a chuť na cokoliv sáhnout. Smutek vystřídají hádky, nedorozumění. Děti jsou náhle rozjívené, plačtivé, nic je nebaví a vše je špatně.

Příčin může být několik......

Tuhle glosu si můžete dočíst ve speciálu Ekostavebnictví časopisu Regenerace, který jsme pro Vás spolu s Petrem Hájkem připravili.  Vychází v září.  :)

Úvodní stránka :) 


neděle 28. června 2015

Schizofrenie je volba


Poslední dobou se na mne obrací mladí lidé s náznaky nebo již oficiální diagnózou Schizofrenie. Jsou to nesmírně citliví, inteligentní lidé, kteří trpí dlouhodobě nedostatkem lásky ve svém životě. Pociťují ji už od dětství. 

Do schizofrenie utíkají, protože mají z nějakého důvodu strach žít svůj život tady a teď. Nechtějí za něj vzít zodpovědnost. Postavit se sami za sebe. A hlavně si to vůbec přiznat a uvědomit si, že jim tenhle stav vlastně vyhovuje. A tak se někdy ocitají v pro nás nepředstavitelných mukách a trápení.

Většinou jsou v jejich auře přivtělené bytosti, které zhoršují jejich strachy, trápení i odhodlání s tím něco dělat. Pomáhají jim vytvářet velmi nepříjemné, děsivé, mučivé myšlenky a v akutním stavu i strach ze sebe sama a z toho, co by sobě či okolí mohli provést.

Před časem jsem se vrhla po hlavě do jejich léčby....ze začátku úspěšně. Chtěla jsem jim za každou cenu pomoci, i když mě to stálo  dost energie a sil. Po léčbě se ale vrátili do stejného nelaskavého prostředí, kde se na ně všichni dívali jako na ty nevyléčitelné blázny. Byli bez lásky, podpory a pochopení nejbližších i svého okolí. Časem se proto dostali do stejných kolejí a energií. A tak pořád dokola....

Jak z toho ven? Už neslibuji léčení, to není v mojí moci. Můžu poradit a osvětlit všem stranám, co se děje. Podpořit v akutních stavech. Důležité pro dotyčného je samotné zjištění a pochopení skutečnosti, že v úspěšné léčbě jim nepomohou autority v podobě lékařů či léčitelů. Oni sami mají tu moc, zrušit svou neMoc nad svým životem v radost a šťastné žití. :) Každý má přece zodpovědnost za svůj vlastní život a nemůže chtít po ostatních, aby ji za ně převzal. Objeví-li se skutečná chuť do života a vůle vymanit se z tohoto kolotoče, můžeme zkusit společně začít pracovat. Pokud je tu touha zapracovat na svém přístupu k životu, chuť do změny, můžu zkusit odvést přivtělené duše, které si rezonancí přitáhl do své aury. Důležitá je účast další osoby, někoho, kdo je dotyčnému nablízku, ví co se děje a má ho rád. Je to dlouhodobá cesta, ale výsledek stojí za to :)  

čtvrtek 15. ledna 2015

Vnímají děti duchy?

Jednoduchá odpověď: Ano. Jen se bojíme o tom mluvit. Pro mne je kontakt s nimi denní záležitostí. Citlivý na ně je i můj syn.  

Kdykoliv pociťujeme smutek, lítost, strach, negace, můžeme si do naší aury přitáhnout přivtělenou bytost. Nesmířeného lidského ducha, který z nějakého důvodu neopustil Zemi, neodešel do Světla a aby tu mohl pobývat, bere si z nás energii. Tu negativní. 

Chci o něm mluvit pozitivně. Znásobuje náš stav, abychom si ho uvědomili a začali se sebou něco dělat. :)

Pojďme se je naučit vnímat v běžném rodinném životě. Jakmile vznikne doma z pohodové atmosféry náhlá nečekaná scénka, pozorním. Syn je nepřiměřeně a z ničeho nic plačtivý, lítostivý, obviňující mne z něčeho, co se nestalo, zvyšuje hlas, křičí, vyžaduje něco rozkazovacím způsobem.....K tomu se přidá náhlá únava, studené ruce či naopak pocit horkosti. A pokud ani přes rozumné vysvětlování scéna graduje do plačtivého záchvatu, končí slzavým údolím a velkou únavou, vím, že tu máme návštěvu a je na čase odvést dušičku do Světla. Že se povedlo, poznám na synovi. Okamžitý návrat energie a úsměvu na tvář, je pro mne jasným důkazem. :)

Včera mne syn překvapil. Po telefonátu s babičkou spustil slzičky a začal být lítostivý a smutný. A pak za mnou přišel, stulil se mi unaveně do náruče a poprvé mi řekl: "Mami, přišla ke mne dušička, jsem unavený, odveď ji pryč." Hladila jsem ho po hlavičce a odvedla. Pak se pozorněji zadívám  synovi do očí. Vidím, že mi něco uniklo, protože mi povídá: "Ale mami, on neodešel, on se na Tebe zlobí...." Tak jsem se omluvila oběma a rituál udělala znovu. Energie a chuť hrát si, přišla okamžitě.

Věřte vyprávění svých dětí. Jsou to naši malí velcí učitelé :) :)                    

úterý 9. prosince 2014

Adventní pohlazení

V krbu praskají březová polínka. Jemně plápolají plamínky dvou svíček na adventním věnci. Sedím v křesle naproti divadelnímu představení, které mi předvádí ohniví mužíčci v krbu. Na klíně se mi spokojeně choulí černobílý kocour. Jsem tu sama. Sama se sebou, což někdy není jednoduché, ale krásné :) 

Myšlenky proudí vzduchem a spojují se s první vůní jehličí, za oknem padají první sněhové vločky.....

Advent je plný kouzel, pohádek, vůní, pocitů, emocí a občas se zdá, že se čas neúměrně zrychluje...... stresové senzory maminek blikají ve velkém.....uklidit, umýt a vyzdobit okna, nakoupit a zabalit dárky, upéct cukroví, jaký stromek, co kapr, co řekne na výzdobu tchýně.....a pak vysílením padáme a vánoční svátky prožíváme s šátkem kolem krku a mrzutým pocitem, kde je ta slibovaná pohoda.

Zkuste to letos JINAK. Nechte okna neumytá. Vyhněte se tradičním stresovým zácpám v obchoďácích a objednejte přes internet. Cukroví pečte s dětmi jen pro společnou radost z tvoření. Vyjděte do zimní přírody a nechte myšlenky volně plynnout. Místo dárků si věnujte společně prožitý čas..... Nemějte strach nárokovat si taky čas sami pro sebe :)

A věřte, že všechno je ve VAŠÍ moci. Poklidný Advent přeji.

pondělí 17. listopadu 2014

O poznání

Mám tu pro Vás povídání od maminky, se kterou jsme hledaly, PROČ jsou její děti nemocné :)

„Celou minulou zimu byly obě moje děti nemocné, neustále se jim vracely kašle, rýmy, zahlenění, jezdili jsme píchat ouška. Už jsem byla na pokraji sil…uzdravilo se jedno dítě, onemocnělo druhé- tudíž jsem s nimi byla neustále zavřená doma a nechtěla si připustit, jak moc mne to drtí...

Jednoho dne jsem se celá nešťastná svěřila Petře. A Peťka to riskla….vyložila mi celou situaci, jak ji vidí ona. Proč jsou mé děti stále nemocné a hlavně to, že musím začít u Sebe. Upřímně řečeno – tohle jsem si nechtěla připustit: že bych JÁ mohla na své děti přenášet všechny tyto věci. Ale čím více jsem nad tím  přemýšlela, tím více to všechno do sebe zapadalo…..moje pocity nespokojenosti, skrytého hněvu, konfliktní vztahy v rodině, kdy jsem nedokázala říci, co mě trápí, co mě dusí a tím jsem "dusila" děti.

Následoval ohromně úlevný pláč, kdy jsem to ze sebe všechno vypustila, povolila ta lavina, která byla tak dlouho zadržovaná….. Promluvila jsem si o všem s manželem. Že už nezvládám být s dětmi pořád zavřená doma. Že potřebuju mít i svůj čas jen pro sebe. Že nejsem tak dokonalá, za jakou se vydávám. Popovídala jsem si o tom všem s Peťkou, vypustila to ze sebe, poděkovala dětem za tuto zkušenost a že mi pomohly otevřít oči, oprostila děti od jejich povinnosti mi dané věci dál ukazovat……

A světe div se - ono to skutečně fungovalo…… :) 
Dětem se ulevilo, kašel byl už jen mírný a i horečka byla ta tam.  A postupem času, kdy jsem si řešila své konfliktní vztahy s okolím, se jejich zdravotní stav stabilizoval a od jara az teď do podzimu byly děti zdravé. Jen vyjímečně se objevila nějaká epizodka. Ale tím, jak už jsem od Peťky věděla PROČ se dané věci dějí, jsem jim uměla rychle pomoci….. díky tomu, že jsem pomohla sobě. :)

Jsem za toto neskutečně vděčná…..konečně se mi otevřely oči a  svět teď vidím jinak, ohromně mne to posunulo ve vnímání svého okolí. Snažím se vyhýbat konfliktům, neposuzovat druhé, říkat věci, které mne trápí, nahlas a nic už tak v sobě nedusit. A má to na mne i na děti opravdu blahodárný vliv. O moc se zlepšily i naše vztahy, kdy jsem se na Honzíka zlobila, ze je ošklivý na Terezku, že je vzteklý a zlý. Pochopila jsem, že je to jen jeho obranný systém…. Pomóc, mami, já tě taky potřebuji. Nekřič na me a měj mne jen ráda…… Lenka“

Ano, je to i o Vaší seberealizaci a sebelásce, milé maminky :)